ROSTLINNÝ SVĚT
Nenáročná, vděčná pokojová rostlina.
BOTANICKÝ NÁZEV:
Pilea cadierei 'Minima', Pilea crassifolia, Pilea nummulariifolia, Pilea spruceana, Pilea microphylla, Pilea repens, Pilea Bronze, Pilea involucrata.
POPIS:
V přírodě existuje přibližně 400 druhů zástupců tohoto rodu. Piley jsou celkem nenáročné, vyznačují se však dost neuspořádaným růstem, proto se mladé výhonky pro větší křovinatost zaštipují, a vytáhlé nebo obnažené stonky se seřezávají a rostlina se tak omlazuje, když se na jaře z řízků vysazuje nanovo.
Pilea cadieri:
Je to nevelký keřík, max. 40 cm vysoký, se vzpřímenými stonky. Listy jsou vstřícné, okrouhlého tvaru, na konci zašpičatělé, max. 10 cm dlouhé. Vršek listu může mít nejasný zubatý okraj. Listy jsou podél žilek zelené a mezi žilkami stříbřité. Květy jsou drobné, jednopohlavní - shromážděné v ženských a mužských štětičkovitých květenstvích.
Pilea microphylla:
Je to nevysoká bylina, vysoká obvykle max. 20 cm, se silně se větvícími masitými stonky. Listy jsou vstřícné, zaoblené, světle zelené barvy, drobné, max. 0,5 cm dlouhé. Květy jsou drobné.
Pilea „Norfolk“:
Je to nevelký keř se vzpřímenými stonky. Listy jsou vstřícné, vejčité nebo okrouhlé, se zvlněným sametovým povrchem, max. 5 cm dlouhé. Barva listů je sytě zelená se stříbřitým nádechem, s červenohnědými vzory podél žilek, opačná strana listu je načervenalá.
Pilea repens:
Je to nevelký keřík, max. 25 cm vysoký, s plazivými stonky. Listy jsou vstřícné a okrouhlé, se zvlněným okrajem. Listy jsou max. 2,5 cm dlouhé, lesknoucí se, tmavě zelené barvy s měděným nádechem, spodní strana listu je purpurová.
Pilea Bronze:
Je to keřík, asi 30 cm vysoký, se vzpřímenými stonky. Listy jsou vstřícné, oválné, na konci zašpičatělé, max. 7 cm dlouhé. Povrch listu je vrásčitý, podél žilek je tmavě zelený a mezi nimi stříbřitý, jako u piley cadieri, nebo jsou okraje listů tmavě zelené a podél středové žilky je stříbřitý pás.
Pilea involucrata:
Je to max. 30 cm vysoký keřík, se vzpřímenými stonky. Listy jsou vstřícné, oválné, na konci zašpičatělé, max. 7 cm dlouhé. Povrch listu je silně krabatý, světle zelený, podél žilek hnědý. Tento druh je výchozí pro mnoho kříženců, jmenovitě pro Pilea repens.
Je velmi nenáročná na pěstování. Má ráda stín a dostatečnou vláhu. Vyžaduje zvýšenou vlhkost. Doporučuje se rostlinu zaštipovat. Nevydrží nízké teploty. Rozmnožuje se na jaře stonkovými řízky.
ČELEĎ:
Urticaceae, kopřivovité.
PŮVOD:
Vlhké tropy Jihovýchodní Asie.
TEPLOTA:
Dobře se jí daří na teplých stanovištích při 18 až 20°C, není žádoucí vyšší než 21°C, v zimě okolo 16 až 17°C, ne nižší než 15°C.
SVĚTLO:
Ostré rozptýlené světlo, v létě je před přímými slunečními paprsky nutné zastínění. Všechny druhy Piley potřebují také v zimě dobré osvětlení.
ZÁLIVKA:
Musí být pravidelná. Na jaře a v létě mírná, v zimě omezená, poté, co zem důkladně proschne. Zemina nesmí úplně vysychat nebo být příliš mokrá. Voda na zálivku by měla být měkká.
HNOJÍCÍ ZÁLIVKY
V období aktivního růstu od března do srpna ji hnojíme každé dva týdny tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. Jestliže je v substrátu málo živin, mladé listy se zmenšují. Hnojivo se dávkuje podle návodu.
VZDUŠNÁ VLHKOST:
Piley mají rády pravidelné rosení a špatně snáší suchý vzduch.
PŘESAZOVÁNÍ:
Každoročně na jaře se Piley přesazují nebo omlazují.
Doporučené složení zeminy: 2 díly listovky, 1 díl rašeliny, 2 díly kompostové zeminy a 1 díl písku. Nutná je dobrá drenáž.
MNOŽENÍ:
Řízky. Řízky lehce zakoření ve vodě, je lepší sadit několik kusů do jednoho květináče.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Svilušky Pileu napadají, pokud má na svém stanovišti příliš suchý vzduch.
|