PSÍ SVĚT
Švýcarský honič má velmi starodávný původ. Jeho přítomnost již v dobách starodávného Říma je definována na mozaice.
Švýcarský honič má 4 varianty zbarvení:
1.)Bernský honič (Bernese Hound)
2.)Jurský honič (Jura Hound)
3.)Luzernský honič (Lucerne Hound)
4.)Švýcarský – Švycký honič (Schwyz Hound)
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Swiss Hound; něm. Schweizer Laufhund; čes.: Švýcarský honič
PŮVOD:
Švýcarský honič má velmi starodávný původ. Jeho přítomnost již v dobách starodávného Říma je definována na mozaice, která byla objevena v Avenches, je prezentován ve smečce různorodých Švýcarských honičů. V 15. století byl vyhledáván Italskými milovníky psů, a v 18. století také Francouzy především pro své výjimečné schopnosti lovu zajíců. Jeho linie původu byla pravděpodobně ovlivněna loveckými psy francouzského původu, kteří byli převedeni zpět do Švýcarska žoldáky. V roce 1882 byl ustanovený standard pro každého z 5 variant Švýcarského honiče. V roce 1909 byly tyto standardy zrevidované a bylo zaznamenáno vymizení Thurgoviského psa. 22. ledna 1933 byl ustanovený jediný standard pro všechny 4 varianty Švýcarského honiče. Starodávná varianta Jurského honiče, typ St. Hubert, mezitím vymizela.
POPIS:
Švýcarský honič je lovecký pes užívaný především pro lov zajíců, lišek a někdy také kanců. Loví nezávislým způsobem, také na obtížných terénech, zvěř honí a loví velmi odhodlaně a rozhodně.
Švýcarský honič je pes střední velikosti, jeho struktura těla prozrazuje velikou výdrž a sílu. Má hubenou hlavu a dlouhý čenich s dlouhýma ušima, které mu dávají dojem noblesy.
Existují 4 varianty Švýcarského honiče:
1.)Bernský honič (Bernese Hound)
2.)Jurský honič (Jura Hound)
3.)Luzernský honič (Lucerne Hound)
4.)Švýcarský – Švycký honič (Schwyz Hound)
Délka těla je v poměru k jeho výšce v kohoutku asi 1,15/1.
Výška v kohoutku je v poměru k jeho hloubce hrudníku asi 2/1.
Délka čenich je v poměru k délce jeho lebky asi 1/1.
Lebku má podlouhlou, úzkou, hubenou, dosti kulatou, působí vznešeným dojmem, osy lebky a čenich jsou mírně divergentní. Čelní brázda a vrásky nejsou přítomny. Stop je definovaný, avšak nijak výrazně. Nos je zcela černý, dobře vyvinutý, s široce otevřeným chřípím. Čenich je ostřejší, úzký, není zakončen do špičky ani čtvercově, nosní most je rovný nebo velmi mírně konvexní. Rty má mírně vyvinuté, horní ret těsně překrývá dolní čelist. Líce má čisté, jařmový oblouk není nijak výrazný. Oči má tmavě nebo světle hnědé, korespondují se zbarvením srsti, jsou mírně ovální, středně velké, oční linky jsou dobře pigmentované, oči mají velmi měkký výraz. Uši jsou posazené nad úroveň očí, směřují na zadní část lebky, délkou dosahují až na špičku nosu. Ušní boltec není nijak nápadný, uši jsou úzké a zvrásněné, podklesávají, jsou zkroucené a na koncích zakulacené, ohebné a pokryté jemnými chloupky. Krk je podlouhlý, elegantní, svalnatý, s volnou kůží na jeho přední části, avšak bez znatelného laloku. Krk, záda, bedra a ocas by měly vytvářet harmonický a vznešený obrys. Kohoutek je diskrétně definován. Záda má pevná a rovná. Hruď je spíše hlubší, než široká, je dobře snížená, dosahuje přinejmenším k loktům. Ocas je posazený v prodloužené linii zádi, střední délky, vkusný, ke konci se zužuje, je zformovaný do mírně zvedajícího se zatočení, v klidu nebo při pomalé chůzi je většinou svěšený, bez zřetelného zatočení. Při akci nebo pohybu je nesený nad linii zádi, ale nikdy nespadá přes záda a nikdy není zkroucený, je hustě pokrytý srstí, ne však hrubou nebo vstávající. Přední končetiny má velmi svalnaté, štíhlé a bez tíhy, při pohledu zpředu jsou rovnoběžné, při pohledu z profilu jsou vertikální, mají dobrou strukturu kosti. Ramena má dlouhá a šikmá, jsou dobře napojená na hruď. Předloktí má rovná a široká, zápěstní klouby jsou silné a široké. Zadní končetiny jsou velmi svalnaté, ale v harmonickém vztahu k předním končetinám. Tlapky má téměř kulaté, s těsnými prsty, tvrdými a hrubými polštářky a pevnými drápky, zbarvenými stejně, jaké je zbarvení srsti. Pohyb má lehký a pravidelný, zády by měla zůstávat ve stejné úrovni, s nepatrným kmitáním hlavy a krku.
Kůži má jemnou, pružnou a dobře padnoucí, ve 4 variantách zbarvení:
1.)Bernský honič (Bernese Hound):
- pod černou srstí má černou kůži, pod bílou srstí je mírně bílo-černě mramorová.
2.)Jurský honič (Jura Hound):
- pod černou srstí má černou kůži, pod tříslově zbarvenou srstí se o trochu světlejší.
3.)Luzernský honič (Lucerne Hound):
- pod černou srstí má černou kůži, pod modrými skvrnami je kůže o trochu světlejší.
4.)Švýcarský – Švycký honič (Schwyz Hound):
- pod oranžovou srstí má tmavě-šedě zbarvenou kůži, pod bílou srstí je kůže bílo-černě mramorová.
VÝŠKA:
pes má v kohoutku 49 až 59 cm, bez jakékoliv tolerance.
Fena má v kohoutku 47 až 57 cm, bez jakékoliv tolerance.
VÁHA:
Švýcarský honič váží v rozmezí 15 až 20 kg.
SRST:
Švýcarský honič má krátkou, hladkou a hustou srst, na hlavě a uších je velmi jemná.
Existují 4 duhy zbarvení Švýcarského honiče:
1.)Bernský honič (Bernese Hound):
- má srst bílou s černými záplatami nebo černým sedlem, se světle nebo tmavě tříslovým značením v oblasti očí, na lících, na vnitřní straně uší a kolem otvoru; bílé zbarvení se někdy objevuje s velmi nepatrným černým tečkováním.
2.)Jurský honič (Jura Hound):
- má zbarvení srsti tříslové, s černou přikrývkou, někdy s černým potahem; nebo má černé tříslová značení v okolí očí, na čumáku, kolem otvoru a na nohách; někdy se může vyskytovat malá bílá záplata na hrudi, která může být mírně skvrnitá (černě nebo šedě tečkovaná)
3.)Luzernský honič (Lucerne Hound):
- má srst zbarvenou „modře“, což vyplývá z kombinace černých a bílých chlupů, je velmi silně skvrnitá, s černými záplatami nebo bílým sedlem, se světle nebo tmavě tříslovým značením nad očima, na čumáku, na hrudi, kolem otvoru a na nohách; černá „přikrývka“ je povolena.
4.)Švýcarský – Švycký honič (Schwyz Hound):
- má bílé nebo oranžové záplaty, nebo oranžové sedlo; bílé zbarvení má někdy velmi mírné oranžové tečkování; oranžová „přikrývka“ je povolena.
CHARAKTER:
Švýcarský honič je samostatný, živý a vášnivý pes, nadšený pro lov. Je citlivý, poddajný a velmi napojený na svého pána. Potřebuje mírnou, avšak důslednou výchovu.
PÉČE:
Švýcarský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Švýcarský honič se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
Švýcarský honič: SVH
1.)Bernský honič (Bernese Hound): BRH
2.)Jurský honič (Jura Hound): SVH
3.)Luzernský honič (Lucerne Hound): LZH
4.)Švýcarský - Švycký honič (Schwyz Hound):SVH
ČÍSLO STANDARDU:
59/ 28. 06. 2002 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
28. 11. 2001
|