|
|
Přivolání je to nejdůležitější. Nebudu machrovat, že my máme přivolání stoprocentní :-), narovinu říkám, že se mi taky někdy stane, že se slečinka (11 měsíců) pěkně ošívá a na přivolání se jí nechce,ale pak holka taky moc dobře ví, co bude následovat. Pěkně bude chodit se stopovačkou. A to ji fakt nebaví, takže velmi brzy pochopila, že je lepší přiběhnout, protože panička bude celá šťastná, tím budou mít dobrou náladu obě, nechá jí volno a sem tam dostane dokonce i nějakou dobrou mlsku. Jakmile zase pubertou zmagoří a párkrát se cuká a nechce se jí, zas chvíli nasadím stopovačku. klidně si ji za sebou tahá po zemi a já si jen hlídám její prostředek, abych psa v případě potřeby mohla zastavit, tím, že na stopovačku šlápnu, kdyby nenadále vyrazila kupředu a nechtěla se na zavolání zastavit či vracet.
Tak je to nejlepší, jak naučit psa stoprocentní přivolání. Mrkni se do poradny Rudolfa Desenského (v Googlu určitě najdeš), je tam od odborníka popsána detailně práce stopovačkou, aby člověk nedělal chyby a pes přesně věděl, co se vlastně po něm chce. Pokud pes neposlouchá, holt se musí opět začít od začátku na stopovačce. Nasadit a učit přivolání....přivolat, pár sekund počkat, než povel psovi /&'docvakne/&' a mírným tahem naznačit, kterým směrem je to správně. Pokud nechce, mírným tahem přitáhnout psa až k sobě a pak moc chválit + pamlsek. A tak furt dokola.
Povel neopakovat, pes si ho moc dobře pamatuje i když ho řekneš jen jednou. A hlavně, pokud dáš povel Ke mě, psa za každou cenu k sobě dostaň, aby pochopil, že na tento povel se prostě přijde vždycky. At chce nebo nechce, ať dobrovolně nebo ne. Pokud je na volno a uteče, ani tento povel nedávej, tím že ho pes neumí a nedělá, tím se rovnou odkazuje k zániku, že jej provede a povel si klidně spojí s něřím úplně jiným, než je správné. Takže pokud už předem vím, že ke mě nepřijde, nikdy povel nedávám, radši na ni mluvím stylem /&'kam si jako myslíš, že jdeš, kam ses rozběhla, co si myslíš? Většinou z toho tónu pochopí, že se mi její jednání nelíbí. Až mě registruje, tak dám povel ke mě a přijde. Pokud už za něčím uteče, běžím jinam, nechodím pro ni (tedy pokud samozřejmě nehrozí nějaké nebezpečí). Třeba zavolám jménem, aby zeregistrovala, že já utíkám pryč nebo se schovám nebo si dřepnu. Ona si tak myslí, že by mě mohla ztratit z dohledu a rychle si mě začne hledat. Prostě pes si musí hlídat mě, ne já psa.
Až bude pes ve stadiu, že Ty nebudeš držet konec stopovačky, ale jen si hlídat její prostředek a pes si ji bude volně tahat za sebou, tak už máš z poloviny vyhráno. Je to občas děs vymotáhat dlouhou stopovačku z nerůznějšího roští, ale i ten pes za chvíli zjistí, že když bude prolézat všude možně, tak se někde zamotá a zjistí, že ven mu pomůže jen páník. Což znamená, že si Tě bude hlídat a taky se přestane motat v každým křoví, aby zas nemusel řešit, že se nemůže pohnout....
Je to hrozná věda,že? Ale funguje to, tak držím palce. Toho Desenského aspoň pro info přečti, je tam hodě moc rad a otázek chovatelů, ze kterých se dá dobře poučit. :-)
Odkaz na poradnu:
Přivolání - alfa a omega fungování psa
Pokud nemáte 100%ní přivolání psa, nemůžete ho mít nikdy plně pod kontrolou. Buď máte přivolání vždy, všude a za každých okolností, nebo jej prostě nemáte. Triky, fígle, prostě vše, co se týče přivolání: www.psycholog-psu.com/privolani.html
poradna: http://www.psycholog-psu.com/poradna/index.php
změněno dne 01.08.2008 v 08:49
|
